Známky na vysvědčení nebo v žákovské knížce jsou viditelný a rychlý způsob, jak učitel i rodič získají představu o výkonu dítěte. Ale víme, že číslo nebo písmeno samo o sobě nikdy neřekne celý příběh.
U nás, ve Vzdělávacím centru MEGIDO, se s dětmi potkáváme právě v okamžicích, kdy známky nedávají rodičům jasnou odpověď: „Umí to, nebo neumí? Má problém, nebo je to jen momentální krize?“
Možná to sami znáte:
V takových situacích je jasné, že známka říká jen malou část pravdy. A pokud se soustředíme pouze na ni, můžeme přehlédnout to důležité.
"Z našich poznatků: Přijde student a má dobré (mnohdy až výborné známky), ale nám se to úplně nezdá a víme, že připravit tohoto studenta na přijímací zkoušky na střední školu bude velká dřina (přestože má dobré známky). A naopak: přijde student, kde se rodiče děsí z toho, jak špatné známky má, ale student skvěle spolupracuje a má zájem se posouvat (mnohdy daleko rychleji než ten student s výborným prospěchem)."
👉 Jak dítě přemýšlí. Umí vysvětlit, jak k výsledku došlo? Nebo jen odříkává postup zpaměti? Na základní škole to ještě možná projde, ale pro budoucí studium to může být problematické. Na procesu učení je třeba pracovat a látku umět, nebo jí rozumět je velký rozdíl!
👉 Jestli se ptá. Odvaha zeptat se na něco, čemu nerozumí, je mnohem důležitější než „perfektní výkon“. A přiznejme si, že odvaha zeptat se ve škole dětem chybí. U nás se ale zeptat mohou, individuální výuka je na to jako stvořená.
👉 Jak zvládá chyby. Umí přijmout, že se spletlo, a zkusit to znovu? Nebo se hned vzdává? Pravidelné opakování sice chyby odbourává, ale ve škole na opakování tolik času nejspíše není a děti nemají opakování ve škole v lásce. Takže otázka zní: Kde a kdy si student opakuje? Opakuje si vaše dítě doma?
👉 Jestli hledá souvislosti. Vidí, jak navazují témata na sebe, nebo má pocit, že každá hodina je izolovaný ostrov? Tzv. "aha momenty" jsou u nás na individuálních hodinách na téměř denním rozvrhu...."jéééžišmarjá, teď jsem to pochopil, a ono to takhle hezky spolu souvisí, tak teď už to cháááápu...a je to vlastně jednoduchý ".
🟢 Ptejte se na proces, ne jen na výsledek.
Místo otázky „Kolik jsi dostal?“ zkuste se ptát: „Jak jsi na to přišel?“, „Co ti pomohlo to vyřešit?“ nebo „Kde sis nebyl jistý?“. Tak dítě vidí, že vás zajímá jeho myšlení, ne jen číslo. A pro vás je to cenná informace – často zjistíte, že rozumí postupu, ale selže třeba v rychlosti, soustředění nebo v jedné drobné chybě. To je něco úplně jiného než „neumí to“.
🟢 Oceňte snahu, ne jen číslo.
Pokud dítě slyší chválu jen za jedničky, brzy se naučí, že úspěch = hodnocení. Ale cesta ke znalostem není jen o výsledku. Když řeknete: „Vidím, že ses fakt snažila, to je pro mě důležité,“ dítě pochopí, že jeho úsilí má cenu i tehdy, když z toho nakonec vyleze trojka. Takové ocenění pomáhá budovat vytrvalost a motivaci do budoucna.
🟢 Ukažte, že chyba je normální.
Chyby jsou neoblíbené, protože ve škole znamenají body dolů. Ale v běžném životě to tak není – všichni děláme chyby a učíme se z nich. Pokud dítěti ukážete, že i vy v práci něco popletete a nikdo vás kvůli tomu nevyhazuje, naučí se vnímat chybu jako krok k učení, ne jako katastrofu. Místo „To je špatně“ zkuste: „Dobře, tohle nevyšlo. Co zkusíme jinak?“
🟢 Sledujte posun v čase.
Známky často neukazují drobné zlepšení. Dítě, které se z pětky dostane na trojku, udělalo obrovský posun – i když na papíře pořád není výborné. Všímejte si malých kroků: že se už nebojí začít, že si troufne vysvětlit postup, že udělá méně chyb než minule. Dejte mu to najevo: „Hele, minule ti to dělalo větší problém, teď jsi už věděl, jak začít – to je super.“Takové uznání dává dítěti sílu pokračovat.
Známky mají ve škole své místo. Ale neměly by být jediným ukazatelem, podle kterého dítě hodnotíme.
Důležitější než jednička na vysvědčení je to, že se dítě nebojí zkoušet, má chuť se ptát a věří, že učení má smysl. Ze zkušenosti také víme, že rodiče nemají ze škol jakoukoliv zpětnou vazbu (kromě známek). Jejich vděčnost za jakoukoliv komunikaci, kterou jim dáváme u nás ve Vzdělávacím centru MEGIDO, je obrovská.
A právě to je cesta, kterou se v MEGIDO snažíme s dětmi i rodiči jít. Protože jedničky a dvojky jsou fajn – ale zdravý vztah k učení je něco, co vydrží mnohem déle - základ je komunikace a efektivní učení potřebných věcí.
Ať už se vydáte jakoukoliv cestou ve vzdělávání, držíme moc palce:)
Lektorka Pavla
