„Sedím nad učením celé odpoledne, ale druhý den si skoro nic nepamatuji.“
Pokud jste si někdy řekli něco podobného, nejste sami. Mnoho studentů středních škol tráví učením několik hodin denně, přesto mají pocit, že jejich úsilí neodpovídá výsledkům. Často pak dochází k závěru, že mají špatnou paměť nebo že jim některé předměty jednoduše „nejdou“. Ve skutečnosti ale bývá problém někde úplně jinde.
Moderní výzkumy z oblasti kognitivní psychologie a neurovědy ukazují, že způsob, jakým se většina studentů učí, není příliš efektivní. Mozek totiž nefunguje jako pevný disk počítače, do kterého stačí informace „nahrát“. Aby se nové poznatky uložily do dlouhodobé paměti, musí s nimi mozek aktivně pracovat.
Jednou z nejčastějších chyb je opakované čtení učebnice nebo poznámek. Mnoho studentů si přečte stejnou stránku několikrát za sebou a získá pocit, že látku dobře ovládá. Ve skutečnosti ale často dochází k tomu, čemu psychologové říkají iluze znalosti. Text je známý, věty působí povědomě a mozek má pocit, že informace zná. Když však přijde otázka v testu nebo u tabule, najednou není z čeho čerpat.
Mnohem účinnější je po přečtení učebnici zavřít a pokusit se vlastními slovy vysvětlit, co jste se právě naučili. Pokud něco nedokážete popsat bez nahlížení do poznámek, pravděpodobně jste látku ještě skutečně nepochopili. Právě tento princip se označuje jako aktivní vybavování (active recall) a patří mezi nejlépe prozkoumané metody efektivního učení. Mozek si totiž informace nezapamatovává při čtení, ale ve chvíli, kdy je musí sám vyhledat a znovu sestavit.
Jedna z největších změn v pohledu na učení přišla díky výzkumům profesora Henryho Roedigera z Washington University. Zjistilo se, že samotné vybavování informací posiluje paměť více než jejich další čtení.
Proto si po hodině raději položte otázky:
Mozek je nucen informace aktivně hledat. Právě tím vznikají pevnější paměťové stopy.
Další častou chybou je snaha učit se jeden předmět několik hodin v kuse. Mnoho studentů si myslí, že když celé odpoledne věnují pouze matematice, naučí se jí nejvíce. Výzkumy ale ukazují, že náš mozek pracuje efektivněji, pokud se jednotlivé předměty nebo typy úloh střídají. Tento princip se nazývá interleaving. Například po hodině matematiky může následovat angličtina nebo fyzika a později se k matematice znovu vrátit. Přestože se takový způsob učení může zdát náročnější, vede k lepšímu pochopení souvislostí a výrazně zlepšuje schopnost řešit nové úlohy.
Stejně důležité je také správné opakování. Německý psycholog Hermann Ebbinghaus už v 19. století popsal tzv. křivku zapomínání, která ukazuje, že největší část nových informací zapomínáme během prvních hodin a dnů po naučení. To ale neznamená, že se učíme zbytečně. Pokud látku zopakujeme ve správný okamžik, zapomínání se výrazně zpomalí.
Ideální je první krátké opakování ještě tentýž den, další přibližně za dva až tři dny, potom po týdnu a znovu po několika týdnech. Tento způsob práce s pamětí se označuje jako rozložené opakování (spaced repetition) a znáte ho i z moderních aplikací pro výuku cizích jazyků. Místo jednorázového několikahodinového učení je mnohem efektivnější vracet se k látce opakovaně v kratších intervalech.
Mnoho studentů si také vytváří krásně barevné poznámky plné zvýrazněných vět. Přestože barevné podtrhávání může pomoci lépe se v textu orientovat, samo o sobě výrazně nezlepšuje zapamatování. Pokud zvýrazníte téměř každou druhou větu, mozek přestává rozlišovat, co je skutečně důležité. Zvýrazňujte si tedy opravdu jen důležité pojmy, nebo použijte jinou metodu. Mnohem větší přínos má vytvořit si stručný vlastní zápis nebo myšlenkovou mapu, ve které jsou zachyceny hlavní souvislosti.
Velmi užitečnou metodou je také pokusit se látku někomu vysvětlit. Slavný fyzik Richard Feynman říkal, že pokud nedokážete nějaké téma jednoduše vysvětlit dítěti, pravděpodobně mu sami ještě úplně nerozumíte. Když se snažíte učivo formulovat vlastními slovy, rychle odhalíte místa, ve kterých máte mezery. Právě proto bývá společné vysvětlování se spolužáky nebo nahlas „pro sebe“ jednou z nejúčinnějších forem opakování.
Až si tedy příště sednete k učení, zkuste si položit jednoduchou otázku: Učím se opravdu, nebo si jen čtu poznámky? Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy může rozhodnout nejen o výsledku příští písemky, ale i o tom, kolik si ze školy odnesete do budoucna.
"Chcete-li se něco naučit, čtěte o tom. Chcete-li něco pochopit, pište o tom. Chcete-li si něco osvojit, učte o tom." (Yogi Bhajan)
Místo dvou hodin pasivního čtení zkuste například:
20 minut – nastudování nové látky
10 minut – vlastní shrnutí bez učebnice
25 minut – příklady nebo procvičování
10 minut – krátká přestávka
20 minut – zopakování nejdůležitějších pojmů
20 minut – vysvětlení látky nahlas nebo řešení úloh zpaměti
15 minut – rychlé opakování před koncem.
Pro mne byl vždy základem pořádek kolem sebe. Když byl uklizený stůl a měla jsem připravené jen to, co jsem právě potřebovala, dokázala jsem se mnohem lépe soustředit. Nepořádek na stole často znamená i nepořádek v hlavě – a každé zbytečné rozptýlení ubírá mozku energii, kterou může věnovat samotnému učení.
Hodně klidu a pohody při učení přeje
lektorka Pavla 💚
