U nás ve Vzdělávacím centru MEGIDO denně pracujeme s dětmi, které mají ke škole různý vztah – někdo je snaživý, někdo unavený, někdo rezignovaný, a někdo jen ztracený v látce. Většina k nám nechodí proto, že by je doučování super bavilo. Chodí, protože je třeba něco dohnat, zlepšit nebo zvládnout. A právě v těchto situacích jsme s rodiči často na jedné lodi.
Tenhle článek vznikl z rozhovorů s nimi. Jsou to věci, které nám reálně říkají a ve kterých se i vy a vaše děti můžete najít. Většinou se tu pravou zpětnou vazbu dozvídáme po několika měsících spolupráce, nebo až po jejím ukončení - někdy s úlevou, někdy se smíchem. A přesně to dává spolupráci smysl.
„Věděla jsem, že to nebude zábava. Ale aspoň to mělo řád.“
Paní Klára k nám přivedla deváťáka ze základní školy v Jablonci nad Nisou, kterému matematika „vždycky nesedla“ (slovy syna: „Je to můj životní nepřítel“).
„Netvářil se, že by chtěl chodit. Ale když jsme si sedli a probrali to, přijal, že sám to nezvládne. Líbilo se mi, že jste věc pojmenovali narovinu a neslibovali zázraky. Syn tam chodil sice bez nadšení, ale taky bez vzdoru – a přijímačky pak zvládl.“
„Byla to spíš prevence paniky než doučování.“
Jiná maminka čtrnáctileté slečny se ozvala, když viděla, že dceři tzv. teče do bot.
„Nešlo zase tak o špatné známky, ale o to, že se začala stresovat při každé hodině matematiky. Nechtěli jsme, aby z toho měla blok. Lekce jí pomohly se zklidnit – a mně zase pomohlo, že jsem měla s kým o tom mluvit. Člověk nechce být hysterický rodič, ale taky nechce nic přehlédnout.“
"Syn to pořád bere jako školu. Ale aspoň ví, proč tam chodí."
Tady je to na rovinu. Některé děti k nám prostě chodí „protože musí“. A my s tím nemáme problém. Vážně si nemyslíme, že většina dětí se těší na doučování víc než na fotbal nebo PlayStation.
Ale:
„Líbí se mi, že ho nikdo netahá za nos. Že ví, co mu nejde, proč to dělá a že když se snaží, vidí výsledek. Je to pořád učení, ale bez toho klasického školního dusna. Přesto syn nakonec uznal, že bez doučování by to takto dobře nezvládl.“
"Nemám na to se s ním doma dohadovat ohledně učení, raději to předám někomu zkušenějšímu a doma budu mít klid.“
Toto je nejčastější věta, kterou slyšíme hned v úvodním telefonátu. Často nám rodiče volají na základě drobných či větších rozepří, které doma s dětmi ohledně učení (zejména před důležitými přijímačkami) mají. My na toto rádi odpovíme, že to chápeme a nejsou první, ani poslední. Velmi často je tato věta uklidní a jsou spokojení, že jejich děti na doučování pravidelně chodí.
Protože se k nám nechodí „jen“ na doučování. Většina rodin, které s námi navážou spolupráci, nepřijde jednou a dost. Někdy se ozvou znovu po roce – když dítě přechází na střední školu, nebo po čtyřech letech, když přichází na řadu maturita a přijímačky na vysokou. Velmi často také kvůli mladšímu sourozenci. A hlavně prostě proto, že to, co jednou fungovalo, chtějí znovu.
Někteří začínali u nás s „pohotovostním režimem“ před přijímačkami, nebo písemkou. Jiní řešili, že dítě nerozumí nějaké látce. A další si jen přáli, aby se dítě tolik nestresovalo z každé písemky. Všechny tyto příběhy měly společné jedno: snaha něco změnit dřív, než to bude opravdu problém.
Nemůžeme po každém chtít, aby doučování miloval. Stačí, když to berou jako něco, co má smysl, vzájemně se chováme s respektem a vážíme si vynaloženého času ze strany lektora, studenta i rodiče. Když studenti cítí, že se jim někdo věnuje s respektem, bez přehnaných nároků a bez výsměchu, rádi spolupracují a vědí, že to má smysl.
A to je často moment, kdy se věci začnou pomalu měnit.
Víme, že na doučování matematiky, nebo češtiny nikdo nechodí pro zábavu. Ale může to být místo, kde se dítě necítí ztracené. Kde dostane druhou šanci pochopit, co mu zatím unikalo. Ale stále tu zůstává velká část práce na samotném studentovi.
Jestli máte doma dítě, které je šikovné, ale ve škole ho přehluší strach, chaos nebo tlak.… Možná jen cítíte, že se něco nedaří......Nebo máte doma deváťáka, kterého čekají přijímačky – a nervozita už pomalu stoupá?
Ozvěte se nám a úvodní individuální lekce ukáží, zda jste na správném místě.
Lektorka Pavla
